Novinky CZ
Ovlivňuje fenylketonurie fyzický vývoj dětí?
I když je dnes fenylketonurie (PKU) diagnostikována ihned po narození a od počátku řešena nízkobílkovinovou dietou, mají děti s PKU v průměru horší školní výsledky než jejich vrstevníci a také vyšší riziko psychických poruch. Otázkou je, zda se může onemocnění PKU negativně projevit také na fyzickém vývoji dítěte.
Může nízkobílkovinová dieta ohrozit růst dítěte?
Normální růst dítěte nemusí být narušen jen samotným metabolickým onemocněním (PKU), ale také speciální dietou, která je založena na omezeném příjmu bílkovin v potravě. Bílkoviny jsou základní složkou potravy nutnou pro normální vývoj a spotřeba bílkovin u dětí v období růstu je zvláště vysoká. To je jeden z důvodů, proč se lékaři i rodiče o růst dětí s PKU zajímají.
Lékaři ve Španělsku nedávno publikovali výsledky studie, v rámci které pravidelně sledovali 160 pacientů s PKU. U dětí, které od narození dodržovaly nízkobílkovinovou dietu, určovali výšku, váhu a body mass index (BMI). Tyto parametry byly zjišťovány při narození, v době diagnózy PKU, v šesti a dvanácti měsících a dále každý rok až do věku osmnácti let.
Rozdíly v růstu jsou jen velmi malé
Španělská studie odhalila jen malé rozdíly ve fyzickém vývoji zdravých dětí a dětí s PKU. Například bylo zjištěno, že děti s PKU jsou v průměru o 2 až 4 centimetry vyšší, než by odpovídalo očekávání na základě jejich dědičné dispozice (výška rodičů). Také se ukázalo, že děti s klasickou PKU (ale nikoli děti s mírnou hyperfenylalaninémií) trpí v době dospívání častěji obezitou než jejich vrstevníci.
Podle autorů studie může být fyzický vývoj dětí s PKU zcela normální, pokud je omezený přísun přirozených bílkovin v potravě nahrazen dostatečným množstvím aminokyselin v aminokyselinových přípravcích. Autoři rovněž doporučují u pacientů s PKU neomezený příjem ovoce, zelenin a brambor.
(vek)
Zdroj: Belanger-Quintana A, Martínez-Pardo M: Physical development in patients with phenylketonuria on dietary treatment: A retrospective study. Mol Genet Metab. 2011 Dec; 104 (4): 480–4.
